Praha
Projekt: 2025
Realizace: 2025
Autor: Marcela Steinbachová, Pavel Směták

investor: Divadlo v Dlouhé

 

Rekonstrukce se věnovala hlavnímu sálu divadla, které sídlí v městském paláci postaveném ve stylu art-deco koncem 20. let minulého století. Návrh navazuje na tehdejší pojetí interiéru operety v suterénu, který byl pojat eklekticky a  propojil barokní tvary balkonů a stropu s jemnými detaily mříží a maleb. V dobovém tisku byl interiér popisován jako příjemně překvapivý. „Stěny jsou drženy v teplé anglické červeni, přetřeny stříbrným filigránem a slonovinou. Zábradlí jsou stříbrná. Stříbro opakuje se v decentní formě též u osvětlovacích těles, mříží krbů, kování atd.“ Toto původní řešení interiéru se postupně vytratilo ve vrstvách přemaleb i z důvodů velké povodně v roce 2002, po které proběhla kompletní renovace divadla. Interiér byl navržen ve výrazné červené barevnosti sedaček a koberců, které byly doplněny šedými povrchy stěn a zlatými detaily kovových prvků.

Nová rekonstrukce sálu byla nezbytná především z důvodů vysloužilých sedaček a souvisí také s proměnou uměleckého vedení divadla, neměnil se tvar hledištní elevace ani se stavebně nezasahovalo do podlahy. Návrh vychází z původního dobového interiéru operety s art- deco detaily. Prostor hlediště je sjednocen paletou tlumených barevných odstínů anglické červeně a nechává vyznít dění na jevišti. Je zachován princip tehdejší barevnosti vybraných elementů– světlý pás balkonu i stropu s osvětlením a tmavší zadní plán hlediště. Sytější červená výmalba je překryta jemným lineárním dekorem, navazující na původní pojetí s ornamenty. Ze sjednoceného valéru vychází i výběr barvy koberce a čalounění sedaček. V detailech jsou použité šedostříbrné nátěry mříží.

Pro sál byla navržena atypická, tvarově jednoduchá sedačka, která rozměrově vycházela z předchozích s rozšířením sedadla. Barevnost čalounění sedaček a moření překližkových dílů područek sjednocuje vždy shodný odstín, pro parter jemnější načervenalý, pro balkon neutrální šedý.

Rekonstrukce sálu je prvním výrazným krokem k obnově celého interiéru divadla. Obnova dalších prostorů je plánována v další etapě.

Fotografie: Tomáš Souček

 

Praha
Projekt: 2024
Realizace: 2025
Autor: Marcela Steinbachová
Spolupráce: Julia Smolińska, Ing. arch. Pavel Směták
Soukromý investor

Činžovní dům ve Vršovicích z přelomu století měl užíváním značně poškozené původní povrchy a chodby byly zatíženy rekonstrukcí z 80. let, kdy dominantní barevností byla zelená (linkrusta na stěnách a zábradlí). Cílem návrhu bylo do společných prostor navrátit noblesu, původní detaily a sjednotit barevnost do tlumenějších a jednoduchých barev. Původní značně poškozená ornamentální dlažba v přízemí byla odborně sejmuta a její části nahradily popraskaná místa na vyšších podestách. Přízemní vstupní chodbu sjednotila nová podlaha z litého černého teraca s ozdobnou bordurou. Nepůvodní nátěry stěn na schodištích (linkrusta) nahradila tlumená barevnost s lehkým detailem (proužek), která dává vyniknout ornamentálním podlahám na podestách. Zámečnické prvky zábradlí byly zrepasovány a opatřeny tmavou grafitovou barevností, z madla byly odstraněny nátěry a byla mu ponechán dřevěný přiznaný povrch. Schodišti u vstupu vévodí nový mosazný ornament, ozdobná šiška.

 

 

 

 

Fotografie: Tomáš Souček

 

Praha
Realizace: 2023-2025
Autor: Marcela Steinbachová

Návrhy výstav a instalací uměleckých děl v sesterské galerii Prostora na pražských Vinohradech. Původní sál telefonní ústředny byl pouze očištěn a všechny stopy stavební historie zůstaly přiznané. Jednotlivé instalace výstav vždy pracují s touto stavební podstatou a využívají i materiály, které se během dílčí rekonstrukce uskladnily. Místo výstavních soklů se tak uplatňují původní drátoskla z oken galerie a do sestav závěsných děl se zapojují stopy po bývalém vybavení. Koncept výstav vzniká v těsné spolupráci s jednotlivými umělci a umělkyněmi a díla a prostor se propojují do významových celků. Site specific instalace dotváří přirozené denní světlo i nasvícení konstrukčních prvků sálu přidanými svítidly na stativech.

Fotografie: Jana Vojnárová, Tomáš Souček

 

Praha
Projekt: 2023–2024
Realizace: 2024
Autor: Marcela Steinbachová
Spolupráce: Ing. arch. Marie Krabačová
Soukromý investor

Byt se nachází v přízemí domu v pražských Vršovicích. Očištěná dispozice bytu zvýšila standard bytu a doplila jej o plnohodnotnou koupelnu. V bytě byly zachovány všechny jeho hodnotné prvky. Zrepasované truhlářské prvky doplnilo originální kování. Zrušené dveře se proměnily na nový úložný prostor. Dále byly zrepasovány a doplněny vlysové podlahy. Obnovená podlaha z teraca zjednodušeným způsobem připomíná původní podlahy. nově vzniklá koupelna je obložena nadčasovou bílou mozaikou s provázaným spárořezem dlažby a obkladů.

 

 

 

 

Fotografie: Tomáš Souček

 

Praha
Projekt: 2020–2021
Realizace: 2021
Autor: Marcela Steinbachová
Spolupráce: Veronika Tichá
Projekt a realizace světelné stěny: WD Lux s. r. o.
Investor: Český rozhlas Vltava

Interiérová proměna vysílacího studia Českého rozhlasu Vltava byla podnícena přáním o osvěžení celkového vizuálu, který by vypadal dobře také na plánovaných kamerových záběrech ze studia.

Studio je součástí rozhlasového komplexu v Římské ulici na pražských Vinohradech, který byl postaven v letech 1998–2000 podle návrhu architektonického studia A.D.N.S. Od té doby neprošel zásadní stavební úpravou.

Cílem interiérové proměny bylo vytvořit adekvátní pozadí pro rozhlasové rozhovory či přenášené koncerty při dobré akustice prostoru. Výchozí myšlenka neutrálního a spíše intimního prostředí byla záhy rozšířena o ideu snadné proměny atmosféry studia tak, aby odpovídala náladám jednotlivých pořadů. V době postupující digitalizace tak vznikla myšlenka světelné stěny z LED pásků, pro kterou lze naprogramovat mnoho světelných motivů – statických i dynamických, jedno či více barevných, s nápisy i jinou libovolnou grafikou. Řešení, které umožňuje budoucí rozvoj dle aktuálních potřeb studia.

Bez rozsvícení světelné stěny je interiér laděný do neutrální tmavě šedé barevnosti. Studio je obloženo dřevěnými perforovanými panely z překližky mořenými do světle šedé. Vyřezávaný jednoduchý opakující se geometrický motiv umožňuje napojení panelů téměř bez viditelné spáry. Pod dřevěnými panely je podložena černá síťovina, která překrývá různorodé akustické stěnové panely, nezbytné pro správné fungování nahrávacího studia. Obložení končí u podlahy i stropu detailem negativní spáry. Na podlaze je položen nový černý koberec. Součástí návrhu byl také nový vysílací diskusní stůl. Dvouúrovňová deska ve tvaru pravidelného pětiúhelníku je vyrobena z černě mořené překližky se zafrézovaným měkkým pásem černého přírodního linolea pro tlumení úderů. Atypicky tvarovaná podnož je schránkou pro napojení a rozvedení kabelů všech potřebných zařízení. Studio bylo po celém obvodu doplněno o konzoli pod stropem sloužící pro rozmístění reflektorů, reproduktorů a kamer.

Fotografie: Andrea Lhotáková

 

Praha
Projekt: 2020–2021
Realizace: 2021
Autor: Marcela Steinbachová
Spolupráce na studii: Vít Holý, Veronika Tichá
Soukromý investor

Rekonstrukce funkcionalistického bytu s mnoha původními prvky spočívala zejména v citlivé repasi a renovaci dochovaných prvků a očištění prostoru od nedobových zásahů a povrchů se záměrem zachovat co největší míru autenticity.

Byt se nachází v 5. patře šestipatrového domu na rohu ulic Anglická/Londýnská v památkové zóně v Hl. m. Praha. Dům byl postaven roku 1938 podle návrhu architekta J. Kittricha a J. Hrubého. Konstrukčně je řešen jako železobetonový skelet s cihlovými příčkami. Fasáda s velkými okenními otvory a lodžiemi je obložena umělým kamenem. V domě je dochovaný dobový systém vytápění betonových stropů, který se v jednotlivých bytech reguluje ventily vystupujícími ze stěn v obslužných místnostech bytu.

V bytě byly zachovány všechny hodnotné prvky. Dřevěná okna, parapety, dveře a vestavěné skříně jsou až na malé výjimky původní z 30. let 20. století. Tyto truhlářské prvky byly zrepasovány a zprovozněny včetně originálního kování. Dále byly zrepasovány a místně doplněny vlysové podlahy. V předsíni byla použita původní dlažba z bývalé kuchyně. Jemnozrnné interiérové omítky byly očištěny od pozdějších výmaleb a opatřeny novou malbou. V celém bytě byly provedeny nové elektrorozvody včetně koncových prvků.

Navržená dispozice bytu může fungovat jako jeden velkorysý celek, případně je připravena varianta pro 2 kuchyně a rozdělení bytu na dvě samostatné bytové jednotky (1kk a 2kk s halou).

 

Fotografie: Filip Šlapal

 

Praha
Soutěžní dialog: 2018
Projekt: 2018-2019
Realizace: 2019 - 2020
Autor: Marcela Steinbachová
Spoluautor: Vít Holý
Tech. spolupráce: Ing. arch. Vít Štěpán (Deltaplan), Ing. Vladimír Pavlovič (SPS Projekt)
Statická část: Ing. Jiří Marek
Požární ochrana: Ing. arch. Ivana Dedková
Vzduchotechnika: LiVi, s.r.o., Ing. Pavel Černoch
Elektroinstalace: Ing. Milan Vávra
Slaboproud: Ing. Tomáš Mikula
Zdravotení technika, ohřev TV: Ing. Jan Svátek
Vytápění: Ing. Stanislav Jirucha
Vyhlašovatel: Akademie výtvarných umění v Praze

 

Idea projektu:

Obnovu Školy architektury jsme pojali s maximálním respektem k budově i všem, kdo se na ní v průběhu času podíleli. S vědomím toho, že navazujeme na práci dvou významných ikon české prvorepublikové architektury (Jana Kotěry a Josefa Gočára) jsme stavbu očistili od nevhodných zásahů a vrátili jí původní charakter. Snažili jsme se navázat na velkorysost původního řešení, doplnit ho současnými prvky a nepokazit nic ze zachovalého. Přes všechny novodobé zásahy pro nás bylo klíčové zachovat škole autenticitu.

Popis projektu:

Školu architektury založil v roce 1910 architekt Jan Kotěra. Žák Otto Wagnera z vídeňské Akademie a zakladatel české moderní architektury v letech 1919 – 1920 vypracoval projekt budovy Školy architektury, jednopatrové stavby s podkrovím ve stylu moderny s kubistickými prvky u vstupního portálu. Po Kotěrově smrti se jeho nástupcem stal architekt Josef Gočár, který stavbu svébytně uchopil a přidal razantně pojednané nové patro s rovnou střechou a proto-funkcionalistickými ateliérovými okny na sever. Dílčí úpravy dispozice provedli po válce Jaroslav Fragner nebo František Cubr. Poslední drobné zásahy před obnovou vznikly za Emila Přikryla.

Od působení Josefa Gočára neprošla stavba zásadnější rekonstrukcí, trpěla vlhkostí v suterénu, opadávajícími omítkami, havarijním stavem oken a dveří, dožívaly podlahy a klempířské prvky a vstupní schodiště bylo sesunuté. Zároveň se ale budova dochovala ve velmi autentickém stavu s řadou původních prvků.

Záměr vypracovaný studenty AVU pod vedením Emila Přikryla a jeho asistentů počítal s maximálním zachováním autenticity a atmosféry budovy. Na tento záměr jsme se snažili navázat.

Technické informace:

Fasáda a klempířské prvky:
Obnova byla díky minimu času na projekt i rekonstrukci rozdělena do několika etap. Venkovní omítky a klempířské prvky restaurovali přímo restaurátoři AVU, pedagogové za spolupráce studentů. Velký důraz byl kladen, a to i přes časový tlak, na výzkum původních materiálů a směsí. Omítky byly až na velmi poškozená místa opraveny a „zazáplatovány“. Navrácením tmavě šedé barvy klempířským prvkům se sjednotila fasáda a vyniklo její členění. Stěžejním bylo odstranění středového nepůvodního svodu, hyzdícího severní výtvarně pojatou fasádu. Po velkém úsilí se podařilo jak staticky, tak po vyjednáváních se zástupci památkové péče odstranit nepůvodní dvojici žerdí na jižní fasádě a nahradit ji replikou původní konzoly na střeše budovy od Josefa Gočára.

Interiér:
Ze všech původních dřevěných oken a dveří bylo nakonec nezbytné nahradit replikou pouze jedny dveře v anglickém dvorku. Všechny ostatní se podařilo restaurovat. Pod vrstvou překližky byly objeveny původní dělené parapety, které tak mohly být rovněž restaurovány. Na záchodech i v ateliérech zůstaly původní i novější obklady a původní dlažby, repasovala se všechna schodiště včetně madel, po tlakových zkouškách byly repasovány dochované radiátory i signifikantní svítidla od Jaroslava Fišera. Nové podlahy v hnědé barvě byly vybrány na základě rozboru vzorků původního linolea a jsou téměř shodné s původní recepturou. Při rekonstrukci byly skoro kompletně vyměněny všechny instalace, a to podle nemalých požadavků zadavatele na nejvyšší vybavenost. Budova je tak doplněna o novou vrstvu koncových prvků jako jsou svítidla, ventily radiátorů, zásuvky a vypínače, klozety, umyvadla a baterie nebo třeba zatemňovací rolety. Na jejich výběr jsme kladli maximální důraz.

Odvlhčení a suterén:
Problém s dlouhodobým zavlhčením budovy byl řešen komplexním odkopáním a sanací suterénu s průběžnou drenáží. Nové betonové podlahy v suterénu jsou provětrávané. Při stavbě byl objeven systém větrání jižní a východní stěny suterénu, který byl vyčištěn a znovu zprovozněn. Díky těmto zásahům bylo možné kompletně zrenovovat suterén pro potřeby dílen pro studenty architektury. Abychom do podzemních prostorů přivedli světlo, obnovili jsme několik zazděných otvorů a plné dveře nahradili prosklenými v pozinkovaných rámech. Nově vznikla koupelna a zázemí. Všechny nové zásahy v suterénu jsou pojednány v surové technicistní formě, které dominuje pozinkovaný plech, betonové podlahy a přiznané rozvody.

Fotografie: Tomáš Souček, Pavel Nasadil, Skupina

 

Praha - Žižkov
Realizace: 2020
Autor: Marcela Steinbachová
Spoluautor: Vít Holý
Investor: Boutique Cinema Přítomnost s.r.o.

Benešov
Studie: 2017
Realizace: 2018 - 2019
Autor: Marcela Steinbachová
Spoluautor: Vít Holý
Spolupráce na projektu: SPS Project
Investor: Muzeum umění a designu, Benešov

Secesní třípatrová budova, která slouží jako Muzeum umění, se nachází v centru města Benešov, poblíž hlavního náměstí. Citlivá rekonstrukce národní kulturní památky se věnuje řešení hlavní fasády a předprostoru muzea, zpřístupnění vnitřního dvora pro veřejnost, propojení výstavních sálů a vybudováním knihovny a kavárny.

Fotografie: Filip Šlapal, Matěj Chabera, František Provazník

Mohren - Appenzell AR, Švýcarsko
Studie: 2009-2010
Projekt: 2010-2011
Realizace: 2014
Autoři: Marcela Steinbachová, Martin Rusina
Spolupráce: Martin Hart, Linda Kolomazníková
Investor: soukromá osoba

Novostavba vícegenračního domu se nachází ve švýcarského podhorském údolí. Je řešena jako dostavba stodoly, která jako jediná zůstala po shoření původního domu. Jedná se o dřevostavbu na betonovém soklu, která splňuje jak náročná přání investora, tak podmínky místního stavebního úřadu. Dům reaguje na původní zástavbu v okolí, na jih (za výhledem) se otáčí prosklením, na ostatní strany směřují převážně čtvercová okna s atypickou šambránou, vycházející z místních tradic. Dům je postavený z místních materiálů a je šetrný k okolí, jak materiály, tak technologiemi uvnitř domu.

Vizualizace: Linda Kolomazníková