Skupina » projekty

Prachatice - Nová střela
Architektonická soutěž: 2024, 1. místo
Autor: Marcela Steinbachová
Spoluautoři: Pavel Směták, Štěpán Perný
Krajinářské řešení: Pavlína Malíková
Vyhlašovatel: město Prachatice

Nová Střela vzniká transformací stávajících budov a okolí střelnice na sportovní a komunitní centrum. Je otevřenou křižovatkou aktivit, ale i nové a původní zástavby. Přidané dřevěné konstrukce ochozů a platforem vyzývají k volnému užívání a sportu, odpočinku i setkávání. Návrh využívá půdorysných stop objektů a transformuje je do nových a atraktivních objektů, které v daném území propojují bydlení, vzdělávání a okolní přírodu.

Plocha samotné střelnice nabízí mix různých aktivit pro různé generace na jednom místě a prostor pro rekreační i vrcholový sport. Plochy mezi hřišti jsou navrženy jako pobytové. V jižním směru vzniká malé a přehledné náměstí pro plánovanou čtvrť rodinných domů.

Fasáda hlavní budovy je zateplená a doplněná o dřevěné ochozy a terasy poskytující stínění. Objekt svou přeměnou v otevřenou stavbu vybízí k užívání a je maximálně průchozí a přehledný. Hlavním a sjednocujícím materiálem jsou do červena mořené dřevěné prvky jak na ochozech, tak i u hřišť. Zvolená barevnost objektu zdůrazňuje veřejnou a komunitní funkci v oblasti. Stavba malé střelnice je transformována v komunitní centrum se zázemím pro dětské oslavy či vystoupení, oslavy narozenin, vzdělávací aktivity atd. Dvůr se stíněným ochozem je částečně uzavřený a bezpečný pro pohyb dětí.

Na pozemku je maximálně využit potenciál stávajících dřevin. Jsou ponechány hodnotné a perspektivní stromy, které jsou doplněny o nové výsadby především domácích druhů s cílem přirozeného propojení areálu s okolní krajinou.

Červený Kostelec - Kuželna v parku
Vyzvaná architektonická soutěž: 2024
Autor: Marcela Steinbachová
Spoluautoři: Pavel Směták, Štěpán Perný
Vyhlašovatel: město Červený Kostelec

Kuželna je navržena jako objekt na břehu bývalého rybníka a do parku zasahuje podobně jako stavba zastřešeného mola. Umožňuje přímé propojení s parkem, průchodnost územím a snaží se vyhýbat části stávajících dřevin. Podobně jako mola na rybnících je usazena na dřevěné konstrukci a svým umístěním i charakterem umožňuje využívání i jižní, na jaře a v zimě komfortnější části parku.

Stavba vychází z rozměrů kuželkářských a bowlingových drah a tomu odpovídá i její protáhlý tvar. Představuje jakousi dřevěnou „hrací skříňku“, která navenek vyjadřuje svou náplň. Vnější tvarování odpovídá zadání a 4 dráhy kuželny se propisují jak do východní fasády, tak i do ozdobných perforací na fasádě či trojúhelníkového tvarování dalších částí. Stavba je volně inspirovaná jednoduchými dřevostavbami v parku (např. altány, tančírny) na okrajích rybníků či pro účely kuželek, skautských kluboven i historických staveb v Červeném Kostelci a vychází i z kontextu s odkazem na zrušený rybník.

Hlavním a sjednocujícím materiálem navrhované stavby jsou dřevěné prvky mořené do zelena s vybranými červenými detaily. Stavba je navržena jako dřevostavba s výjimkou železobetonové konstrukce ve styku s terénem v místě obslužných částí na západě. Vnější fasádní plášť je navržen ze zeleně mořených voděvzdorných překližek. Betonové stěny jsou také zeleně probarveny s obtiskem překližkových desek a laťování, čímž navazují na dřevěnou část vnějšího pláště.

Terezín
Architektonická soutěž: 2022, 1. místo
Autor: Marcela Steinbachová
Autor Space of Light: Steven Holl
Spolupráce: Veronika Tichá (studie), David Korecký (spolupráce na koncepci expozice), Vladimir Pavlovič (statika), Jan Sulzer a Lada Veselá z Terra Florida (krajinářské úpravy), Jan Mojka, Marie Harigelová (studie)
Vizualizace: Michal Nohejl, obrazek.org
Vyhlašovatel: Památník Terezín

Muzeum Ghetta

Terezín, barokní město vystavěné jako pevnost, svědek historických událostí, které nelze zapomenout. Pevnost s ortogonálním řádem bloků a ploch parků, pevně obepnutá zavinutým hvězdicovitým opevněním.

Uprostřed se nachází Muzeum Ghetta jako svědek minulých životů a tragédií, ale i odvahy a naděje. Je místem nejen vzpomínání a paměti, ale nově i současného života a směřování a poučení z historie. Bývalá škola se v návrhu sama stává exponátem a je doplněna novým funkčním řešením, nově akcentujícím významné hodnoty i výzvy, ale i počty návštěvníků objektu.

Transformace místa, obraz naděje a světla. Nevinný obraz Měsíční krajina terezínského mladého vězně Petra Ginze, symbolizující naději z bezvýchodné situace i nadhled, se stal inspirací pro náš návrh. Space of Light je prostorem světla, jasným a expresivním vyjádřením tématu i provozních požadavků. Směřuje vzhůru, do nebe, za světlem, za nadějí. Nabízí ztišení, prostor pro vzpomínání i prostor pro vnímání a meditaci nad posvátností samotného života a sílou i křehkostí humanistických idejí. Tato důležitost naděje a světla je v ontologickém smyslu slova základem návrhu pro Muzeum Ghetta Terezín. Space of Light jako maják naděje zářící mezi okolními domy do tmy. Naděje v lepší svět. Jde o místo imerze - vnímání emocí, ponoření se, vžití se do atmosféry či tématu muzea.

Nově navržený velkorysý vstup jemně reaguje na okolní kontext, navazuje na střešní krajinu města se šikmými střechami a přirozeně ji doplňuje. Postupně se zvedá od Jiráskových sadů až k terezínským římsám, svou hlavní hmotou nepřevyšuje hladinu městské zástavby. Jehlanovité transparentní zakončení přirozeně doplňuje ostatní vertikály v okolí, aniž by konkurovalo významu a dominantně kostela. Měděnou krytinou pláště a střechy koresponduje se stavbami důležitého charakteru ve městě. Doplňuje urbanismus a ukazuje na významnou část historie, která by neměla být zapomenuta. Přináší symbol života do města, otevírá se současným impulzům a novým návštěvníkům různých generací. Vytváří reprezentativní vstup do muzea, prostorově řeší provozní vazby všech jeho objektů a nově odbavuje i větší skupiny návštěvníků.

Nový vstupní prostor nabízí velkorysý a dostatečně přehledný přístup do všech částí muzea včetně nové kavárny. Vybízí ke konání zahájení výstav, koncertů, přednášek či shromažďování návštěvníků a hostů. Umožňuje ponechat bývalou školu jako samotný vystavovaný exponát obsahující vlastní expozice. Budova školy je v návrhu celkově citlivě zrenovována s velkým důrazem na obnovu všech povrchů a původních prvků. Sama vypráví příběh a jemnou vrstvou odkrývání povrchů odkazuje ke své historii.

Výstavní místnosti jako prostory pro příběhy a opakování jako připomínání. Repetitivnost jednoduchého tvarosloví v expozici (školní lavice, výstavní fundus jako kvádr) a exteriéru (geometrické sochařské prvky v parku) jako vědomé připomínání tématu (paměťová insti tuce) a cesta, jak se odpoutat od formy a soustředit se na její obsah, na naléhavost sdělení. Repetitivnost navozuje pocit srozumitelnosti a snazší orientace v prostoru. Možnost využití materiálu z terezínských stromů pro výstavní fundus (paměť místa) a participativní zapojení návštěvníka jako aktéra a ne pouhého diváka skrze interaktivní části expozice (hologramová projekce, dotykové obrazovky, poslechové zvony, světlená instalace v podkroví, ad.)

Střecha nového vstupu i část fasád je pokrytá plechovou měděnou krytinou, zoxidovanou do zelena. Tento materiál akcentuje významnou veřejnou stavbu podobně jako kostely, věže budovy pošty nebo městského úřadu, divadla apod. Použitím tří typů zasklení vkládáme do městského prostoru materiálový prvek symbolizující otevřenost a prostupnost, komunikaci - zcela v duchu moderního pojetí veřejných staveb, které mají evokovat službu veřejnosti. Čiré zaslení u vstupních dveří a ve světlíku, mléčné ze systému skleněných tvárnic a speciální prizmatické zasklení ve světlíku, které v interiéru rozkládá bílé denní světlo na spektrum barev.

Okolí muzea a přilehlé parky

Součástí návrhu jsou i úpravy okolních prostorů muzea, které jsou pokorné a nenásilné. Společným motivem krajinářských úprav je práce s vegetací za účelem důstojného doplnění architektury a zušlechtění životního prostředí. Je kladen důraz na trvalou udržitelnost charakterizovanou použitím domácích dřevin a jejich kultivarů spolu s využíváním principů modrozelené infrastruktury.

Předprostor muzea je nově dlážděným náměstím, na které plynule navazuje zelený prostor Jiráskových sadů. Park je doplněn o současnou uměleckou instalaci, jsou v něm nově definovány pěší komunikace a pobytové plochy trávníků a místy je doplněno husté charakteristické osázení stromy. Muzejní zahrada je odpočinkový prostor s vodním prvkem a v přímé vazbě na muzejní kávarnu. Park terezínských dětí je pojat jako uzavřený klidový prostor s květinovou loukou a minimalistickou vzpomínkovou vodní stěnou. V blízkém okolí muzea se opakuje motiv dlažby, která se směrem do trávníku volně rozpadá.

Infocentrum a parkoviště Památníku Terezín

Plánované infocentrum a plocha parkoviště jsou navrženy jednoduchým současným (novým nehistorizujícím) architektonickým přístupem s ohledem na přehlednost a jasnou orientaci v prostoru i dostatečný komfort pro návštěvníky s dostatkem přívětivých zelených ploch. Jedná se o rekonstrukci využívající části stávající stavby jako např. nosné betonové stěny či strop pro nové řešení. Infocentrum je navrženo jako ze všech stran prosklená budova se střechou z měděné krytiny, která velmi výrazně přesahuje přes stavbu a poskytuje návštěvníkům Terezína prostor pro čekání v suchu a ve stínu. Stavba je průchozí průchodem od parkoviště ke stávajícímu sadu, který poskytuje sezení gastro provozu a klidovou část pro návštěvníky. Stávající ovocné stromy zde budou ponechány k dožití a postupně budou nahrazeny okrasnými kultivary třešní, jabloní, mandloní a hrušní.

Parkoviště je svým pojetím navrženo jako nový park, který bude plnit nejen tranzitní funkci pro pěší provoz návštěvníků, ale poskytne také prostor pro odpočinek a čekání. Oválná objízdná trasa a uspořádání parkovacích stání na obou stranách dávají vzniknout velkoryse pojaté centrální ploše určené pro pobyt a vegetaci. Plocha bude osázena skupinami listnatých stromů domácího původu s podsadbou trvalek a okrasných trav a doplněna o nový mobiliář. Část vzdálená od hlavní komunikace je věnována parkování autobusů, plochy poblíž infocentra jsou určené pro parkování invalidů a další plochy jsou vymezené pro osobní automobily i s možností dobíjení elektromobilů. Šest podélných stání pro autobusy je vyhrazeno pro bezpečný výstup cestujících přímo na centrální pěší zónu.

Brtnice
Architektonická soutěž: 2021 (odměna)
Autor: Marcela Steinbachová
Spoluautoři: Monika Cihlářová, Iveta Šalamounová, Veronika Tichá
Vizualizace: Michal Sljusar, Tereza Práchenská
Vyhlašovatel: Statutární město Jihlava

Vlhkostí značně poškozená stavba Hájenky je nahrazena až na horní historickou stavbu novostavbou se sedlovou střechou a štítem, která ctí původní půdorysnou stopu i charakter místa a vztah ke komunikaci a k alejím. Umožnuje rozdělit pozemek na příjezdovou a zásobovací část od pobytové části do zahrady. Novostavba poskytuje větší flexibilitu využití dispozice a proměnlivost funkcí v čase, nabízí zdravější, udržitelnější prostředí i ekologičtější provoz. Možnost propojovat vnitřní prostory stavby prosklenými skládanými dveřmi se zahradou je základním východiskem návrhu a umožňuje plynulý provoz v letních měsících i možnosti využívání během zimního období.

Cheb
Architektonická soutěž: 2021 (odměna)
Autor: Marcela Steinbachová
Spolupráce na studii: Veronika Tichá
Vizualizace: Marie Harigelová, Jan Mojka, Anna Tokareva
Vyhlašovatel: Nadační fond Historický Cheb

Přeměna dvou historických budov (bývalé zbrojnice a sýpky) na středoevropské centrum krovů vychází z požadavku na zachování autenticity dochovaných staveb i jejich různě starých prvků a citlivě je doplňuje novým funkčním řešením i současnými prvky. Prostory jsou nově bezbariérově propojeny výtahem, novými schodišti a průhledy. Původní elementy z různých období jsou ponechány nejen jako konstrukce ale i jako exponáty, které jsou součástí výstavy.

Zásadní obnova je v místě vestavby, kde je navržen hlavní vstup do výstavní části a kde je prostor očistěn a doplněn o obslužné funkce. Ostatní přidané funkce jsou spíše „neviditelné“ a jsou integrované podél štítových stěn. Prostory zbrojnice a sýpky tak zůstávají plně využitelné pro instalace a skladování jako tomu bylo v minulosti.

Jednotlivá patra i různé náplně lze navzájem propojovat či oddělovat. Ve zbrojnici je umístěna instalace modelů krovů, která je lehká a levituje v prostoru tak, aby vynikl charakter stavby i modelů. Interaktivní výstava v podkroví zbrojnice vychází z hologramových projekcí a může být atraktivní pro všechny zájemce. V sýpce je navržena tesařská dílna, přednášková místnost a patra materiotéky, která lze propojovat zasklenými pochozími průhledy a přivádět do prostorů více světla. V podkorví je umístěna nová ocelová lávka se schodištěm, která prochází až do podkroví zbrojnice.

Vimperk
Architektonická soutěž: 2021 (odměna)
Autor: Marcela Steinbachová
Krajinářské řešení: Eliška Mrhálková
Spolupráce na studii: Veronika Tichá
Vyhlašovatel: město Vimperk

Návrh reaguje na stávající genius loci a na bohatou historii města výběrem materiálů a vegetačních prvků, revitalizací stávajících hodnotých prvků jako jsou kamenné zídky a schodiště teras a doplňováním vhodnými a nadčasovými prvky. Ty jako celek přispívají k atraktivnosti místa a ke kultivaci teras pro obyvatele i návštěvníky Vimperku. Předláždění Zlaté stezky, nově definované plynulejší jezdecké schody této cesty a doplněné střídmé veřejné osvětlení určují důležitost této trasy pro samotné město.

Pivovarské terasy jsou nově ohraničeny a vymezeny i ve spodní části zídkami a jsou propojeny do jednoho celku novými vstupy i schodišti s částečným návratem k původnímu ovocnému sadu a s různorodou náplní jednotlivých ploch. Pročistěním vegetace dochází k obnovení výhledů na zámek z různých úrovní. Spodní terasa, přístupná bezbariérově mostky je místem setkávání, her, odpočinku a kulturních akcí, střední terasa je místem relaxace a rozjímání s výhledy pod ovocnými stromy či u vodního prvku. Horní části je ponechán divočejší charakter přírodního parku s možností zpřístupnění svahu po dřevěném chodníku a schodech, jaké je známo na jiných částech Zlaté stezky v rámci Šumavy a propojuje místo pocitově s dalšími segmenty trasy.

Malba: Zdeněk Daněk

České Budějovice
Architektonická soutěž: 2021 (odměna)
Autor: Marcela Steinbachová
Spolupráce na studii: Veronika Tichá, Vladimír Pavlovič (statika)
Vyhlašovatel: statutární město České Budějovice

Dům umění je nejen místem pro milovníky umění a architektury, ale i domem pro širokou veřejnost. Vyzývá k užívání. Má dvě tváře, historickou, více komorní do náměstí a pulsující a živoucí do dvora.

Do prostoru náměstí jsou vyměněna špaletová okna, je obnoven přímý průchod do dvora, doplněny nové prosklené skládané výkladce v přízemí, poutače s nápisy a nové zábradlí s vyhlídkou na hřebenu střechy. Ve dvoře se návštěvníkům nabízí rozšířená plocha náměstí, prostor pro odpočinek, pro instalace a performance, ale i na interiéru nezávislý přístup na novou obytnou střechu. Zadní fasáda je doplněna o nové a větší otvory.

Dům umění je nově jako celek součástí důležitých domů v centru. Proměňuje se s ročními obdobími, uměleckými instalacemi ve dvoře, na schodišti nebo na střeše, je součástí živého a pulzujícího města. Nabízí kulturu, prostor pro rozjímání a odpočinek, rozhled i nadhled.

Vizualizace: Michal Sljusar

Veselí nad Lužnicí
Architektonická soutěž: 2020 (2. místo)
Autor: Marcela Steinbachová
Spolupráce na studii: Vít Holý
Vyhlašovatel: město Veselí nad Lužnicí

Malé náměstí s novými stromy je celistvá a přiměřená plocha pro setkávání, oslavy i obchod. Povrchy jsou jednoduché a sjednocené v jedné úrovni, hlavním je žulová kostka kladená do vějířku s motivem rožmberské růže. Parkování tvoří kvádry ze žuly, jednosměrná komunikace je z asfaltu. Náměstí je uzavřeno stupňovitým molem a doplněno mělkou „kolonádou“.

Vizualizace: Vít Holý