Praha - Bubny
Vyzvaná architektonická soutěž: 2017
Autor: Marcela Steinbachová
Spolupráce na studii: Vít Holý
Investor: Památník Šoa Praha o.p.s.

Návrh transformuje nádraží Bubny v důležitou kulturní instituci Prahy 7 a to nadčasovým, ale i současným přístupem, jak v architektuře, tak v návaznosti vnitřních prostorů a expozic. Zvolené řešení bílého a kompaktního (zabaleného) objektu (nádraží) umožnilo vytvořit signifikantní a důležitou stavbu pro Památník ticha v rámci celého města.

Návrh vychází tvarově z původní stavby a doplňuje ji drobnými, převážně komunikačními přístavbami, které umožňují lepší přístup do budovy, její otevření veřejnosti a to hned z několika směrů (i s ohledem na budoucí rozvoj území a polohy budoucích zastávek metra a tramvaje). Návrh tak zohledňuje jak stávající situaci, tak budoucí proměnu oblasti. Funguje dobře jak v nynějším brownfieldu, tak v budoucí nové části městské čtvrti. Památník ticha je navržen jako solitér v místě, které si prožilo svou minulost, žije přítomností a směřuje do budoucnosti. Je navržen jako tvarově jednoduchý a výrazný bílý objekt, který přitahuje pozornost a vzbuzuje zvědavost. Zároveň i vzhledem ke svému názvu budova mlčí, je potichu, nevidí, má zakryté oči (zaslepená okna), ale je otevřena všem příchozím novou otevřenou terasou v patře i prosklenou vstupní částí v přízemí. Je jako bílé místo na mapě naší paměti, uchovává vymazanou či potlačenou historii, bílá deska, na kterou lze psát, z které se lze učit či se poučit. Nádražní budova je celá obalena do tepelné izolace, jako něco křehkého, co je potřeba opatrovat, je umístěna do měkké zavinovačky a je tak o ni postaráno. Umožňuje tak odhlučnění a korigovanou akustiku (památník ticha), nabízí vnitřní koncentraci a ztišení a umožňuje udělat jakkoli pojatou expozici. Nabízí klid, ztišení, možnost klidného přemýšlení o událostech a možnost prožití katarze. Bílá umožňuje popsání a převyprávění, je zdánlivě neutrálním prostorem pro expoziční náplň. Je "cestou do neznám, nejasnou hranicí mezi bytím a nebytím". (cit. www.bubny.org). Bílé fasády mohou sloužit jako plátno a to jak pro filmové projekce či jiné formy videoartu.

Provoz:

V přízemí se nachází neplacené a veřejnosti přístupné části památníku (vyjma čekárny, která je součástí expozice a je přístupná z horních pater po stávajícím schodišti). V tomto patře jsou vstupní prostory, šatna, info, nákladní výtah sloužící i pro veřejnost, auditorium, studovna a meditační místnost, knihkupectví a obchod, kavárna, původní nádražní čekárna, sociální zařízení, sklady, dopravní kancelář se zázemím a zázemí personálu. Přízemí je přístupné skrze novou prosklenou halu, která umožňuje relaxaci či čekání. Vstupní prostor je propojena skrze halu v patře skrze atrium.

Přístup do patra je buď skrze nákladní výtah nebo po nově vybudovaných exteriérových schodištích (eventuelně po stávajícím interiérovém schodišti) skrze otevřenou terasu, kde se mohou konat venkovní expozice. V patře se nachází vstupní prostor s recepcí a prodejem lístků, expoziční sály (neutrální prostory), depozitář, sociální zařízení, sklady, úklidová místnost, nové vertikální schodiště do patra ve válci (s možností vytvořit speciální zvukovou instalaci na základě efektu zvuku v píšťalách.)

Na střeše jsou umístěny expozice, které svým charakterem nabízí možnost prostorového a akustického zážitku, na kterých předpokládáme užší spolupráci s kurátory. Jedná se o výstavní prostor vyplněný schránami (nádobami), které poskytují různé akustické a světelné atmosféry, navíc mohou působit jako transcendetální místa, umožňující katarzi či meditaci nebo mohou sloužit pro výměnné expozice, projekce atd. Je možné v nich pracovat s různými vjemy (zrak, zvuk, hmat, čich), kde pro Památník ticha předpokládáme jako nejdůležitější práci s akustikou (odraz, výška, hlasitost, barva). Na střeše se dále nachází výtah, sociální zařízení, sklady a depozitáře, úklidová místnost, možnost sestupu po původním schodišti až do původní nádražní čekárny v přízemí a do suterénu, kde se nachází část expozice připomínající temný labyrint, vstup do protiatomového krytu a technické zázemí budovy (kotelna, vzt, rozvodna). Zde předpokládáme expozici ve tmě s možností projekcí a bodovým nasvícením exponátů.

Na válci exteriérového (požárního) schodiště lze umístit vyhlídkovou terasu, která může sloužit i jako vyhlídka nad rozvojovým územím i v průběhu výstavby. Nově navržená venkovní schodiště umožňují volné venkovní posezení či možnost využití jako venkovní hlediště pro různé kulturní akce. Jedná se tak o auditorium pod širým nebem. Tato schodiště umožňují nasát návštěvníky z obou směrů na veřejně přistupnou terasu, kde může být umístěna venkovní instalace (např. sochy) a kde je hlavní vstup do expozice.

Návrh rekonstrukce svým pojetím počítá jak se stávající situaci brownfieldu, tak s úpravami veřejných prostranství v rámci rozvoje městské čtvrti. V nynější situaci předpokládáme náhradu travnatých ploch za mlatový povrch, v kterém budou umístěné stávající stromy s možností posezení a renovaci dvou teracových výdechů z krytu a jejich doplnění o světelné vertikální kandelábry. Pro budoucí řešení předpokládáme možnost propojení prostorů mezi radiotrhem a prostorem před Památníkem ticha do materiálově sjednoceného povrchu a to ve betonové nebo kamenné dlažbě. Dlažba bude připomínat pochod transportu k nádraží. V předprostoru nádraží může být dlažba vynechána a nahrazena sezením či stěrkem. Dlažba může při došlápnutí vydávat různé zvuky/tóny a může připomínat počtem jednotlivých kusů počet obětí (velikost dlažby bude přizpůsobena počtu obětí).

Vizualizace: Michal Nohejl