Idea projektu:

Obnovu Školy architektury jsme pojali s maximálním respektem k budově i všem, kdo se na ní v průběhu času podíleli. S vědomím toho, že navazujeme na práci dvou významných ikon české prvorepublikové architektury (Jana Kotěry a Josefa Gočára) jsme stavbu očistili od nevhodných zásahů a vrátili jí původní charakter. Snažili jsme se navázat na velkorysost původního řešení, doplnit ho současnými prvky a nepokazit nic ze zachovalého. Přes všechny novodobé zásahy pro nás bylo klíčové zachovat škole autenticitu.

Popis projektu:

Školu architektury založil v roce 1910 architekt Jan Kotěra. Žák Otto Wagnera z vídeňské Akademie a zakladatel české moderní architektury v letech 1919 – 1920 vypracoval projekt budovy Školy architektury, jednopatrové stavby s podkrovím ve stylu moderny s kubistickými prvky u vstupního portálu. Po Kotěrově smrti se jeho nástupcem stal architekt Josef Gočár, který stavbu svébytně uchopil a přidal razantně pojednané nové patro s rovnou střechou a proto-funkcionalistickými ateliérovými okny na sever. Dílčí úpravy dispozice provedli po válce Jaroslav Fragner nebo František Cubr. Poslední drobné zásahy před obnovou vznikly za Emila Přikryla.

Od působení Josefa Gočára neprošla stavba zásadnější rekonstrukcí, trpěla vlhkostí v suterénu, opadávajícími omítkami, havarijním stavem oken a dveří, dožívaly podlahy a klempířské prvky a vstupní schodiště bylo sesunuté. Zároveň se ale budova dochovala ve velmi autentickém stavu s řadou původních prvků.

Záměr vypracovaný studenty AVU pod vedením Emila Přikryla a jeho asistentů počítal s maximálním zachováním autenticity a atmosféry budovy. Na tento záměr jsme se snažili navázat.

Technické informace:

Fasáda a klempířské prvky:
Obnova byla díky minimu času na projekt i rekonstrukci rozdělena do několika etap. Venkovní omítky a klempířské prvky restaurovali přímo restaurátoři AVU, pedagogové za spolupráce studentů. Velký důraz byl kladen, a to i přes časový tlak, na výzkum původních materiálů a směsí. Omítky byly až na velmi poškozená místa opraveny a „zazáplatovány“. Navrácením tmavě šedé barvy klempířským prvkům se sjednotila fasáda a vyniklo její členění. Stěžejním bylo odstranění středového nepůvodního svodu, hyzdícího severní výtvarně pojatou fasádu. Po velkém úsilí se podařilo jak staticky, tak po vyjednáváních se zástupci památkové péče odstranit nepůvodní dvojici žerdí na jižní fasádě a nahradit ji replikou původní konzoly na střeše budovy od Josefa Gočára.

Interiér:
Ze všech původních dřevěných oken a dveří bylo nakonec nezbytné nahradit replikou pouze jedny dveře v anglickém dvorku. Všechny ostatní se podařilo restaurovat. Pod vrstvou překližky byly objeveny původní dělené parapety, které tak mohly být rovněž restaurovány. Na záchodech i v ateliérech zůstaly původní i novější obklady a původní dlažby, repasovala se všechna schodiště včetně madel, po tlakových zkouškách byly repasovány dochované radiátory i signifikantní svítidla od Jaroslava Fišera. Nové podlahy v hnědé barvě byly vybrány na základě rozboru vzorků původního linolea a jsou téměř shodné s původní recepturou. Při rekonstrukci byly skoro kompletně vyměněny všechny instalace, a to podle nemalých požadavků zadavatele na nejvyšší vybavenost. Budova je tak doplněna o novou vrstvu koncových prvků jako jsou svítidla, ventily radiátorů, zásuvky a vypínače, klozety, umyvadla a baterie nebo třeba zatemňovací rolety. Na jejich výběr jsme kladli maximální důraz.

Odvlhčení a suterén:
Problém s dlouhodobým zavlhčením budovy byl řešen komplexním odkopáním a sanací suterénu s průběžnou drenáží. Nové betonové podlahy v suterénu jsou provětrávané. Při stavbě byl objeven systém větrání jižní a východní stěny suterénu, který byl vyčištěn a znovu zprovozněn. Díky těmto zásahům bylo možné kompletně zrenovovat suterén pro potřeby dílen pro studenty architektury. Abychom do podzemních prostorů přivedli světlo, obnovili jsme několik zazděných otvorů a plné dveře nahradili prosklenými v pozinkovaných rámech. Nově vznikla koupelna a zázemí. Všechny nové zásahy v suterénu jsou pojednány v surové technicistní formě, které dominuje pozinkovaný plech, betonové podlahy a přiznané rozvody.